Za žraloky do Shark Bay

Za žraloky do Shark Bay

Jednou z nejvyhledávanějších lokalit na západním pobřeží Austrálie je zátoka Shark Bay, která je oblíbeným cílem surfařů a vyznavačů kitesurfingu. Celá zátoka byla v roce 1991 vyhlášena oblastí světového přírodního dědictví a pod názvem Shark Bay World Heritage and Marine Park zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

V Shark Bay se vyskytuje mnoho ohrožených zvířecích i rostlinných druhů. Nacházejí se zde nejen nádherné bílé pláže, ale také nevšední červené písečné duny, vápencové útesy a laguny se slanou vodou. Neobvyklé přírodní procesy, které se zde po tisíce let odehrávaly, daly vzniknout jedinečným krajinným prvkům a úžasné pobřežní scenérii. Jelikož se park nachází pod ochranou organizace UNESCO, musí návštěvníci dodržovat určité předpisy, zejména jedná-li se o rybaření. Do parku je možné se dostat jedině autem, zdejší odlehlá a rozsáhlá území jsou přístupná pouze s vozidlem, které má náhon na všechna čtyři kola.

Shark Bay neboli Žraločí zátoka se nachází přibližně 80 km severně od Perthu, na nejzápadnějším výběžku Austrálie. Shark Bay World Heritage and Marine Park se rozkládá na ploše téměř 22 000 km2 a s pobřežím dlouhým 1 500 km zahrnuje mnoho chráněných oblastí, národních parků a přírodních rezervací včetně Shark Bay Marine Park, François Peron National Park, Hamelin Pool Marine Nature Reserve, Zuytdorp Nature Reserve a několik chráněných ostrovů.

Autor: Robert Young

Žraločí zátoka je místem s nedotčenou přírodou, kde našla své útočiště původní australská fauna. Mezi místní obyvatele patří tři druhy mořských želv – kareta obecná (Caretta caretta), o něco větší kareta obrovská (Chelonia mydas) a také kožatka velká (Dermochelys coriacea). Poslední jmenovaná je největší žijící mořská želva na světě, která však do oblasti připlouvá jen vzácně. Ve vodách se běžně vyskytují žraloci (již samotný název zátoky o tom vypovídá), manty obrovské a keporkaci, kteří jsou jedněmi z největších kytovců. Své zastoupení mezi mořskými savci zde mají dugongové indičtí a delfíni indopacifičtí, kteří se rádi vydávají až ke břehům a stali se velkou turistickou atrakcí. Co se týče flóry, je Shark Bay považován za oblast s největším výskytem podmořských luk. Najdeme zde rozsáhlé podmořské porosty jednoděložných vytrvalých rostlin rodu Posidonia a také další rostlinné druhy.

Důležitou součástí mořského parku v Shark Bay je přírodní rezervace Hamelin Pool Marine Nature Reserve v níž se vyskytují útvary z cyanobakterií – tzv. stromatolity, které jsou nejstaršími formami života na Zemi.  Jde o jednobuněčné žijící fosilie, které dodávají vědcům řadu důležitých informací o vývoji naší planety. Stromatolity vypadají na první pohled jako kameny, jde ovšem o živé a velmi vzácné organismy, kterých je zátoka Hamelin Pool plná. Jsou velmi křehké a mohou být zničeny i pouhým dotekem. Z tohoto důvodu je v této oblasti zakázáno vstupovat do vody. Stromatolity rostou velmi pomalu, může trvat až 100 let než povyrostou o pouhých 5 centimetrů. Jeden metr vysoké stromatolity tak mohou být až 2000 let staré. V zátoce byl navíc potvrzen i výskyt více než 50 druhů sinic.

Dalším přitažlivým místem v Shark Bay je 60 kilometrů dlouhá a asi 1 kilometr široká Shell Beach čili Mušličková pláž. Tvoří ji malé bílé lastury srdcovek nahromaděné na sobě ve výšce asi 10 metrů. Srdcovky jsou malými mlži o velikosti asi 14 mm, kteří obývají teplé a slané pobřežní vody. Uvádí se, že na pláži najdete až 4000 jedinců na metr čtvereční. Pláž je liduprázdná a omývaná velmi mělkými vodami Indického oceánu. Ještě 300 metrů od břehu dosahuje voda maximálně po kolena. Další nádhernou pláží je Monkey Mia. Není příliš velká, ale návštěvníci na ni přicházejí za pozorováním sice divokých, ale přátelských delfínů. Ti téměř každé dopoledne připlouvají ke břehu, aby se nasytili.

Centrem Shark Bay je poloostrov Peron Peninsula. Jde o úzký pás země, dlouhý více než 75 km s 3 km širokou úžinou. Je známý díky zajímavému Projektu Eden, který odstartoval v roce 1991 a pokouší se do oblasti vrátit volně žijící původní ohrožené druhy. Tento záchranný program je organizován australským Ministerstvem životního prostředí a je zaměřen na oblast celého poloostrova o rozloze 1 050 km2. Do dnešní doby bylo na území poloostrova navráceno šest původních vymizelých druhů –tabon holubí, klokánek kulíkovitý, klokan kosmatý, klokan páskovaný, bandikut králíkovitý a bandikut krátkonosý.

Foto: satelitní snímek NASA

Na špičce poloostrova Peron byl vyhlášen Francois Peron National Park, který byl až do roku 1990 rozlehlou ovčí farmou. Součástí Peronovy farmy byla v minulosti i usedlost, která dnes dovoluje nahlédnout do života tehdejších pastevců. Na farmě se nachází dvě artéské studny, které přivádí vodu o teplotě 44 stupňů Celsia do nádrží na povrchu a návštěvníci se v nich mohou vykoupat. Za turistické centrum poloostrova je považováno městečko Denham, které bylo původně osídleno lovci perel, a dodnes v něm žijí převážně rybáři.

Na samotném severu ostrova Dirk Hartog Island se nachází mys Cape Inscription, na nějž v roce 1616 jako první Evropan vkročil Nizozemec Dirk Hartog. Za nejzápadnější bod pevninské Austrálie je považován mys Steep Point, kterého omývá Indický oceán. Můžete z něj dohlídnout až na útesy Zuytdorp Cliffs, které byly pojmenovány po nizozemské lodi, jež u nich v roce 1721 ztroskotala. Ze strmého útesu Eagle Bluff se naskýtá krásná panoramatická podívaná přes Freycinet Reach.

- jap -

Předchozí články z Austrálie:
Geraldton
Australský Newcastle
Tenterfield
Bendigo
Carnarvon National Park

Článek byl zobrazen 10 296 krát.