Velký bariérový útes je tvořen sítí několika menších útesů

Velký bariérový útes je tvořen sítí několika menších útesů

Velký bariérový útes táhnoucí se v délce přibližně 2000 km podél pobřeží australského Queenslandu, od Bundabergu až po mys York, představuje v současnosti nejrozlehlejší útesový systém na světě. Jeho převážná část je od roku 1975 chráněná jako mořský park Great Barrier Reef Marine Park Authority, od roku 1981 pak celý spadá pod ochranou organizace UNESCO.

Velký bariérový útes se rozkládá při severovýchodním pobřeží Austrálie v Korálovém moři a pokrývá plochu o rozloze přibližně 350 000 km2. I když se o útesu hovoří jako o souvislém celku, ve skutečnosti je tvořen sítí několika menších útesů. Ty na mnoha místech vystupují nad hladinu a tvoří nepřeberné množství ostrovů a ostrůvků. Celkem je v Korálovém moři roztroušeno na 2000 ostrovů a téměř 3000 samostatných útesů. Některé z ostrovů jsou místy vzdáleny až 50 km od pevniny.

Korálové útesy patří k nejstarším a nejprimitivnějším formám života. Biologové se mnoho let snažili nejrůznějšími metodami zjistit stáří Velkého bariérového útesu. Podařilo se jim to teprve nedávno. Tehdy geologický vrt dospěl do míst, kde se korály stýkají s podložím, tedy do místa, kde kdysi dávno začaly růst. Stáří Velkého bariérového útesu tak bylo odhadnuto na 600 tisíc let, je tedy ještě poměrně „mladý“. Jeho převážná část se datuje do období po poslední době ledové, kdy stoupla hladina moře. Dnes je jednou z biologicky nejbohatších oblastí světa. Každoročně se zvětšuje, roste totiž zvenčí i zevnitř. Růst korálového útesu závisí především na výšce mořské hladiny, protože korálům se daří pouze do hloubky 30 metrů. S postupným zvedáním hladiny korály odumírají a na jejich vápencových schránkách se usazují korály nové. Tímto způsobem se postupně formují útesy. Každý druh korálu má svůj vlastní tvar růstu, čímž je dána útesu značná rozmanitost.

Velký bariérový útes je tvořen dvěma částmi – vnitřním a vnějším útesem. Vnitřní útes vznikal nedaleko pobřeží v blízkosti někdejších pevninských kopců, které byly zaplaveny během doby ledové. Vzniklo tak nespočet lemových a tabulových útesů, plochých ostrůvků a lagun. Vnější korálový útes pak tvoří valy vybudované na velmi starých vápencových základech. Tato soustava lemuje kontinentální šelf Queenslandu. Na ostrovech s pobřežním lemovým útesem je možné korály pozorovat úplně zblízka. Ty nejkrásnější se však vyskytují na vnějším útesu, asi 50 kilometrů od pevniny. Průliv mezi vnitřním útesem a pevninou dosahuje místy hloubky až 60 metrů a jeho šířka se pohybuje mezi 30 a 60 kilometry.

Vody Velkého bariérového útesu jsou domovem pro tisíce druhů exotických ryb a tvoří jej asi 350 druhů „tvrdých“ korálů a laločníků. Bohatý a složitý ekosystém doplňují ještě desítky druhů mořských hadů, plži, korýši, mlži, mořské houby, ostnokožci apod. Vyskytuje se zde například půvabný nahožábrý plž, mezi mlže se řadí zéva obrovská, která je vyhledávanou lahůdkou. Australské mlže dnes před vyhubením naštěstí chrání zákon. Dále je zde k vidění zhruba 12 druhů mořských rostlin typu Ruppia maritima a na 500 druhů řas. Při potápění se můžete tváří v tvář setkat se žralokem kobercovým, jehož ochranou je skvrnité zbarvení kůže, nebo i s nebezpečným žralokem bílým, který se občas zatoulá až k útesu. Je třeba si na něj dávat pozor.

Další velkou rybou je manta obrovská dorůstající v průměru až šesti metrů. Ta oproti žralokovi ale není nebezpečná a dokonce se někdy nechá i pohladit. Přátelskou povahou se vyznačuje také kanic tukula, který rád dělá potápěčům doprovod. Kanicové patří také mezi větší ryby, mohou vážit až 15 kilogramů. Dalšími obyvateli Velkého bariérového útesu jsou murény dorůstající délky až dvou metrů, parmice, barevné klipky, čabraky velké, rybky klauni ukrývající se mezi žahavými chapadly sasanek či jehla Schultzova. K nejkrásnějším rybkám patří žlutobílý zobec obecný, který často plave v páru v mělkých vodách. V pobřežních vodách se pak vyskytují slizouni a hlaváči, kteří se živí organickou hmotou z písku.

K nejběžnějším druhům korálů patří větevník rostoucí na vápencových schránkách polypů. Ten je oblíbenou stravou hvězdice, které se říká „trnová koruna“. Přemnožení této hvězdice bývalo považováno za vážnou hrozbu pro celý korálový útes. Vědci však zjistili, že jde o zcela běžný úkaz, který nemá žádný vážnější vliv na růst zdejších korálů. Hvězdice totiž ničí pouze starý korál a tím uvolňují místo pro vytvoření korálu nového. Přináší tak vlastně užitek. Vlnící se vějířovité listy rostlin připomíná laločník, který není vybaven vnější schránkou.

Korálové ostrovy jsou skvělým útočištěm také pro řadu druhů tropického ptactva. Tohoto bohatého prostředí využívají rackové, fregatky, rybáci, buřňáci i terejové. Mnoho z nich zde hnízdí a vychovává mláďata. Ptáci se na ostrovech cítí bezpečně, jsou ukrytí před pevninskými dravci, jako jsou kočky a lišky. Počet mořských ptáků hnízdících na některých z korálových ostrovů je skutečně ohromující. Například malý ostrůvek Michaelmas Cay je domovem pro více než 30 tisíc jedinců volavek a terejů.

Existence Velkého bariérového útesu je ohrožována vysokými teplotami okolních vod, globálním oteplováním, znečišťováním životního prostředí a v neposlední řadě záplavou turistů. Vysoké teploty vody způsobené globálním oteplováním způsobují světlání útesu, který dostává postupně bílou barvu. Biologové mají za to, že útes pomalu umírá. Barvu korálům dodávají jednobuněčné organismy žijící s nimi v symbióze. V takových podmínkách však tyto organismy korály opouštějí. Pokud nakonec zmizí všechny, korály odumřou a útesy se vydrolí. Vědci prováděli několikaměsíční pozorování útesu a zjistili značný nárůst těchto vybělených míst. Více nebo méně je poškozeno přibližně 70 % korálových útesů.

V současné době byly na Velkém bariérovém útesu vyhlášeny tzv. „zelené zóny“, ve kterých je zakázán jakýkoliv rybolov. Jde asi o 5% z celkové rozlohy útesu, ale zóny se mají do budoucna rozšiřovat. Aby zůstal Velký bariérový útes i nadále zachovalý, mělo by se takto ochraňovat alespoň 30 až 50% jeho plochy. Velký dopad na stav zdejších útesů mají také turisté, kterých sem každoročně přijíždějí miliony.

Jen dvacet z celkem dvou tisíc ostrovů na Velkém bariérovém útesu je vybaveno pro turisty. Najdete na nich nejrůznější ubytovací zařízení, od skromných kempů až po luxusní střediska. Turistům je přístupný například Heron Island, který proslul vynikajícími možnostmi potápění. Od října do března jsou zde skvělé podmínky pro pozorování želv, které vylézají na pláž, aby nakladly vajíčka. Oblíbené je také pozorování ptáků či organizované procházky po ostrově. Populárním rekreačním ostrovem je také Hamilton Island, který nabízí širokou škálu nejrůznějších aktivit, jako je parasailing, seskok s padákem, golf, tenis i zábavu pro děti.

Pokud se chcete naučit potápět, je pro vás Velký bariérový útes tou pravou volbou. Je nejen nejvyhledávanějším, ale také nejlevnějším místem na světě, kde se tento rekreační sport můžete naučit. Sídlí zde ty nejlepší potápěčské školy, které pořádají lodní výlety s potápěním. I úplní začátečníci si tak mohou zkusit ponor pod hladinu. Specialitou je pak noční potápění, to už je ovšem určeno zkušenějším. Velmi oblíbené je také šnorchlování v blízkosti pobřeží, které umožňuje podívat se zblízka na nádherné tropické ryby. Jestliže také toužíte pokochat se krásou podmořského světa, ale zároveň se vám nechce pod vodu, je pro vás řešením výlet na člunu s proskleným dnem nebo v ponorce.

Při potápění, šnorchlování i jiných aktivitách však musí každý návštěvník pamatovat na to, že se na nic nesmí sahat a nic se nesmí sbírat. Přísně zakázáno je lámání a odnášení korálů. Dodržování těchto zásad se přísně kontroluje a v případě, že by u vás byl nějaký korál nalezen, hrozila by vám opravdu vysoká pokuta. Stejně tak si nesmíte všímat ani mušlí či hvězdic. Bezohlední turisté takto často ničí jedno z výjimečných společenstev organismů na světě.

- jap -

Předchozí články z Austrálie:
Rottnest Island – výlet na Krysí ostrov
Ballarat - zlatá horečka v Austrálii
Melbourne Museum
Za žraloky do Shark Bay
Geraldton

Článek byl zobrazen 19 212 krát.